Nakladatelství Argo: Petra Hůlová – Nejvyšší karta

Skandální odhalení, nebo mystifikace? Provokace, nebo skutečnost? Autobiografie, nebo fikce?

Spisovatelka Sylvie Novak se na prahu padesátky ohlíží za svou úspěšnou kariérou angažované autorky a reflektuje svůj komplikovaný osobní život. Ve vzpomínkách se často vrací k dávnému iniciačnímu vztahu s výrazně starším spisovatelem. Zkrátka bilancuje minulost. A pak je tu přítomnost:

harcování se po besedách s novou knihou feministických esejů, viditelné stárnutí a s ním přicházející syndrom „ženské neviditelnosti", proti kterému Sylvie bojuje po svém. Ale především je tu dcera Judita, která se vůči své matce nevybíravě vymezuje a nakonec proti ní vytáhne i kartu nejvyšší...

Na pozadí nejrůznějších myšlenkových stereotypů, těžko překlenutelných generačních rozdílů či rozličných podob společenského aktivismu sledujeme popis jednoho zápasu.

„Skvěle mířený výstřel do vlastních řad. Drsná, zraňující a především vůči sobě nelítostná zpověď hrdinky – stárnoucí intelektuálky, matky dvou dětí, milenky mnoha mužů. Je vyslovená jedním dechem. A tak se taky čte." (Alena Machoninová – rusistka)

„Může si žena po dvaceti letech uvědomit, že se stala obětí Me Too? Anebo se člověk musel narodit do příslušné Me Too generace? Mimořádný román o kulturních válkách v naší každodennosti." (Tereza Matějčková – filosofka)

„Minulost nepřepíšeme, zato ona neustále neodbytně přepisuje nás. Petra Hůlová napsala knihu rozčarování a smíření vášnivého feminismu, který doběhl čas fyziologie těla." (Petr Fischer – kritik a publicista)

„V Nejvyšší kartě Petry Hůlové máme možnost prožít střídání generací jako křížové tažení té nastupující, jež přichází v zaslepeném amoku odsoudit tu odcházející." (S.d.Ch. – dramatik filmových scénářů).

Petra Hůlová patří k nejpřekládanějším a žánrově nejvšestrannějším českým prozaikům. Její tvorba sahá od psychologických sond do mezilidských vztahů, například Zlodějka mýho táty (2019) či Macocha (2014), přes dobrodružné příběhy, jako je Stanice Tajga (2008) nebo Paměť mojí babičce (2002), alternativní českou historii (Strážci občanského dobra, 2010) až po dystopii (Stručné dějiny Hnutí, 2018). V roce 2021 vyšel v Argu román Liščí oči, autorčina první kniha pro mládež. Za svou tvorbu Hůlová získala řadu literárních cen, mj. Magnesii Literu, Cenu Jiřího Ortena či Cenu Josefa Škvoreckého. Věnuje se také psaní divadelních her a filmových scénářů.

Vstup volný.