Petr Borkovec + Prague Quiet Music Collective

––––––––––––––

„Den se roztékal ve stružkách a odkapávání, žádný kohoutek dnes nebyl dovřený, všechny vany a mísy protékaly. Znovu a znovu se v okně shromažďovala voda na konci větve, dokud se nepřevážila a neskápla přesně doprostřed listu hluboko pod ní – zvuk se podobal ptačímu kutání, ale delší interval ho vyzradil." (Vínový kopec)

––––––––––––––

Čtení s živou hudbou, v němž vzpomínky na všednost proplouvají jemnou tkaninou zvuků. Setkání střevlíka se smyčcem a slimákem na kobylce. Kompozice s prvky improvizace s využitím textů Petra Borkovce v autorově podání.

––––––––––––––

Ian Mikyska vybral pět nedávných prozaických textů Petra Borkovce a na jejich základech vystavěl volnou hudební strukturu pro recitátora a tři hudebníky. Hudba se vždy odvíjí od textů, mezi jejichž ústřední témata patří vztah k přírodě či specifický rytmus prožívání. Hudba čtení nedoprovází, ale ani s ním nealternuje: obě složky jsou rovnocenné a výsledkem je spojité dílo rozkročené mezi oba světy, s vlastním plynutím času a atmosférou.

––––––––––––––

Čtení a texty: Petr Borkovec

Hudba: Ian Mikyska, Milan Kárník Jakeš, Luan Gonçalves

––––––––––––––

„Stojím nad odvaleným kamenem – nad malým hrobem, v němž odpočívá střevlík fialový – a ukládám si, abych tomu, co vidím, aspoň chvíli nerozuměl. Aby okamžik před tím, než střevlíka začnu v hlavě srovnávat, porovnávat a přirovnávat na všechny strany, trval dlouho. Sliby porušuju od první chvíle: fialové sklo, nábojnice, olej, brož a malý hrob. Nábojnice? Ach jo! I metafora je koneckonců lidské rozumování. A dobré metafory jsou poschovávané ve slovech, prosvítají zevnitř – kdybych chtěl (chci!) mluvit bez nich, nemohl bych ani vyslovit slovo ,střevlík'. Řeknu ‚střevlík' – a mluvím o sobě!" (O střevlících)

––––––––––––––

Vstup 200 Kč v předprodeji / v hotovosti na místě.

Předprodej